HeliosMovie - Blog

3. Chicago a blízká setkání

Let z Berlína do Chicaga trval devět a půl hodiny. Ukázalo se, že letadlo ve mě vyvolává silný spánkový reflex. Ze třech filmů, které jsem si dal do playlistu, jsem viděl pouze prvních deset minut. (Byl to Kong, takže jsem o mnoho nepřišel.) Momenty bdělosti jsem měl spojené hlavně s podáváním jídla a nápojů. “Chicken or pasta?” přišlo ve správný moment. Abych byl upřímný, jídlo v letadle nám nakonec nepřišlo tak strašné, jak jsme před cestou často slýchali.

Chicago O’Hare je jedno z největších a nejrušnějších letišť na světě. Představuje uzel, ze kterého se lze dostat do více než 230 destinací po celém světě. Nachází se asi 27 km od centra Chicaga, ze kterého jsme měli možnost spatřit několik výškových budov v dálce nad horizontem.

Po absolvování pohovoru s imigračním úředníkem následovalo ještě proclení našich batožin. Tam jsme byli svědky “šacovačky” nějakého nebožáka, v jehož zavazadle se nacházely řízky. Maso je z pochopitelných důvodů zakázáno dovážet. Z dialogu mezi mladíkem a celníky vyplynulo, že dotyčný si je zákazu dovozu masa plně vědom. Jenže do jeho balení vstoupil element v podobě matky, která z obavy, aby dítko netrpělo hlady, připravila sadu řízků. Mladík patrně neschopen čelit nátlaku matky řízky do zavazadla nacpal a doufal, že projdou kontrolou. Před celníky se hájil slovy: ”Já sem jí to říkal!”

Vydali jsme se bloumat po nekonečných koridorech letiště. Ukázalo se, že jsme se ocitli v kulisách scény z filmu Sám doma 2. Té, v níž si Kevin splete otce s jiným mužem, a nakonec se tak omylem vydává na cestu do New Yorku.

Po dlouhé cestě se začaly ozývat naše žaludky a my se rozhodli řádně posilnit před poslední částí letu směr Portland. Vybrali jsme si slibně vyhlížející steakhouse s pevným rozhodnutím, že první, co si dáme, bude ”pravý americký burger”. Ceny vyšší, nicméně jsme si to obhájili tím, že si to přece zasloužíme. Narazili jsme na velmi příjemnou obsluhu. Servírka zaslechla češtinu a hned se přitočila k našemu stolu. Ukázalo se, že pochází z Polska a snad její otec měl české kořeny, takže hned češtinu poznala. Výběr hamburgerů byl vpravdě široký. Kuba prohlásil, že si dá to, co si dám já. Velká zodpovědnost na to, že se jednalo o první jídlo. Po chvíli pročítání menu jsem se rozhodl pro volbu obrázkovou metodou.

Letadla startují z Chicago-O'Hare opravdu každou chvíli. Tento výhled se nám naskytl během čekání na odbavení na let do Portlandu. V Chicagu měla celá procedura bezpečnostních kontrol takřka vojenský charakter. Alespoň nám to tak připadalo. “Shoes off, empty pockets!” hulákal člen ochranky. Tentokrát jsem obsahem zavazadla zaujal já. Musel jsem vybalit všechny pevné disky a vysvětlovat, proč jich vezu tolik.

 

Pro filmové znalce: vybavíte si scénu z filmu Pulp Fiction v autě, kdy debatuje John Travolta se Samuelem L. Jacksonem o “nechutném” zvyku jíst hranolky s majonézou? Ukázalo se, že máme stejnou “divnou úchylku”. Naše servírka po zjištění, odkud že to jsme, nám ihned nabídla, jestli nechceme majonézu “jako to dělají Němci”. Chtěli jsme. Nakonec jsme se rozloučili hezky česky: “Na shledanou!”.


Category: Default
Tag: Blog

Read more posts by Ondřej Sovík