HeliosMovie - Blog

18. srpna, druhý den natáčení: Mitchell – skrze zemi indiánů

Ranní budíček nás probudil ještě za tmy. Pro mě a Kubu to byla první a zároveň poslední noc v útulné chatě. S mírnými obtížemi jsme se zdárně naložili do auta a vyrazili po liduprázdné silnici směr Mitchell. Mitchell se nachazí v oblasti centrálního Oregonu. Dle odhadu nás čekala dvou a půl hodinová jízda s plánovanou přestávkou v Madrasu. Zde se očekával jeden z největších návalů diváků putujících za zatměním. Díky své poloze a dostupnosti představoval místo s největší pravděpodobností bezoblačného nebe v Oregonu. Madras byl současně místem, na které se měl soustředit v den zatmění i náš druhý štáb. Cesta částečně plnila funkci obhlídek. V našem plánu pro dny po zatmění bylo mimo jiné i zachytit místní krajinu.

Čím víc jsme se vzdalovali od Mt. Hood, tím víc okolní les řídnul. Stromy se stávaly osamocenějšími a rozprostírala se mezi nimi zlatavá suchá tráva. Při úsvitu jsme se ocitli na hranicích indiánské rezervace Warm Springs. Široká, prostorná krajina (pro mnohé asi přesněji řečeno pustina) s takřka nekonečným horizontem. Slunce pozvolna stoupalo nad obzor a zalévalo travnaté pláně sytým oranžovým světlem. Paprsky ozářily pás hor na západě spolu s majestátní Mt. Jefferson, druhým nejvyšším vrcholkem v Oregonu. Mt. Jefferson je stejně jako Mt. Hood stratovulkán. Navíc pověstný pro svoji fotogeničnost díky rozeklaným ledovcům na svém vrcholu. Jméno získal jak jinak než po americkém prezidentu Thomasi Jeffersonovi. V jazyce původních obyvatel se jmenuje Seekseekqua.

S ohledem na harmonogram jsme bohužel neměli čas natáčet, což mě mrzelo. Utěšoval jsem se, že to určitě natočíme, až se do rezervace za pár dní vrátíme. (V daný den byl ale silný opar a Mt. Jefferson jsme tudíž nemohli natočit. Jak to tak bývá.) Po mnoha mílích se krajina před námi začala propadat do širokého údolí. Na jeho dně se nachází stejnojmenné městečko Warm Springs. Minuli jsme místní muzeum indiánské kultury i casino a zamířili směrem k Madrasu.

 

V Madrasu jsme se pokusili zbavit ospalosti zastávkou u McDonaldu. Nakoupili jsme i brýle na pozorování zatmění. Bylo jasné, že kromě natáčení dění během zatmění se stejně všichni budeme chtít i podívat. Alespoň na chvilinku.

 

Mitchell je městečko se zhruba 140 obyvateli. Tak trochu v první moment působí, jako by vypadlo z filmu o starém americkém západě. Okolní kopce jsou opět pozůstatky stratovulkánů. Zhruba 14 kilometrů od Mitchellu se nachází slavné Painted Hills (součást John Day Fossil Beds National Monument) – obnažené kopce s různobarevnými vrstvami hornin. Mitchell bývá někdy označován za „branu do Painted Hills“. Nejhezčí doba návštěvy je prý navečer, kdy se sluneční světlo rychle mění a s ním i barevnost kopců.

Pokud jste navíc milovníky sci-fi literatury a filmů, možná si vzpomenete na World War Z (knižní předlohu napsal Max Brooks). V knize sehraje Mitchell v Oregonu důležitou roli. V příběhu jsou téměř všichni obyvatelé Mitchellu infikováni virem, který je promění v zombie. Vláda se rozhodne městečko uzavřít a promění ho v K-9 Urban Warfare school. Nebozí zombie obyvatelé pak slouží coby cvičné cíle pro armádní bojové psy. Z profilu Mitchellu na Facebooku zjistíte, že idilické ospalé městečko je na svoji zombie historii velmi hrdé!

V Mitchellu nastal čas na použití GPS navigace a koordinátů místa expedice, které jsme před odletem dostali od paní profesorky Habbal. Současně to byla první lekce rozdílného chápání měřítek místních obyvatel v kontextu krajiny a nás výletníků z České Republiky. To, co bylo povětšinou prezentováno místními jako “kousek”, což si našinec přeloží jako 15 minut jízdy, byla klidně reálně hodina i víc. Třeba i dvacet, třicet mil.

 

 

 

 

 

 

Když jsme na pokyn navigace zastavili, nebylo v dohledu žádné stavení. Jen vyprahlé kopce táhnoucí se do dálky a nekonečná klikatící se cesta. (Mé srdce coby milovníka westernů bylo v extázi.) Po obou stranách vozovky se nacházely ploty, protože většina území jsou soukromé pozemky farmářů, na kterých chovají dobytek. Farmu jsme našli o kousek dál. To, že jsme se ocitli na správném místě, jsme poznali z přítomnosti velkého karavanu, spousty beden a dalších aut. Očividně jsme přijeli včas. Mnozí členové expedice po dlouhé cestě teprve vstávali a snídali.

Jako první nás přivítal pan profesor Druckmüller a paní profesorka Shadia Habbal. Měli jsme možnost se seznámit s majitelem farmy Jimem Bobem Collinsem (a jeho třemi psi). Hned nám slíbil rozhovor a večerní vyjížďku do kopců. Možnost pořídit krásné široké (ano, westernové) záběry!

Nezbylo, než abychom se s Kubou vyložili. Rozloučili jsme se s druhým štábem, který měl na programu zastávku v Mitchellu. Náš původní plán, že budeme komunikovat prostřednictvím mobilních telefonů s místními SIMkami, se začal vytrácet spolu s absencí signálu. Nicméně jsme nebyli od světa odříznutí úplně. Na farmě byla silná wifi pevná linka. Datový limit na wifi se však díky množtsví mobilních telefonů a počítačů vyčerpal hned první den. V domě (bungalovu) byla ubytovaná většina účastníků expedice. Pan profesor Druckmüller a pár dalších bylo spolu s námi ve stanech před verandou. Nebudu lhát, byli jsme rádi za přítomnost kuchyně, sprchy s teplou vodu a záchodu. Úplný komfort!

Kuba se pustil do skládání kamery a přípravy natáčení, protože se už začalo se stavbou stanu pro přístroje. Já jsem se chopil stavby stanu, nafukování matrací a přípravy audio techniky. Odpoledne po obědě jsem využil času na ohlídku okolí. Chtěl jsem najít místo, odkud bychom mohli natočit farmu při východu slunce. Došel jsem až ke kopcům, na které je vidět od farmy. Přelezl jsem plot, ale po chvíli chůze to vzdal a vrátil se. V celé oblasti jsou chřestýši a mně se prostě zdálo, že je jich na kopcích nějak moc. Odevšad se ozýval charakteristický chřestivý zvuk.

Večer rádi zalézáme do spacáků a rychle usínáme.

Za Kubou se tyčí náš stan zakoupený ve Wallmartu.

 

 

Využíváme vše co se dá!

 

S Kubou jsme se na začátku dohodli, že se nejdříve budeme spíše držet vpovzdálí. Postupně jak jsme se během dne “přibližovali” a seznamovali s ostatními členy expedice. První den byl věnovaný přípravě a montáži zařízení.

 

Díky suchu vznikla v Kanadě, ale i centrálním Oregonu řada požárů. Na fotografii nejsou mraky, ale kouř. Potenciální hrozba pro úspěšné pozorování zatmění. 

 

 

 

 


Category: Default
Tags: , Photos link, Solar Eclipse, , , ,

Read more posts by Ondřej Sovík